Uplynulo půl roku od vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Uplynuly dva měsíce od smrti Jana Palacha. Českoslovenští hokejisté odjíždějí na mistrovství světa do Stockholmu (které se původně mělo hrát v Praze) s jediným úkolem – porazit dlouhá léta neporazitelné Sověty a pozvednout tak sebevědomí i hrdost poraženého a potupeného národa.

Sestava ČSSR: Dzurilla, Lacký – Suchý, Horešovský, Machač, Pospíšil, Bednář – Ševčík, Golonka (C), Jiřík, Hrbatý, Jaroslav Holík, Jiří Holík, Farda, Nedomanský, Černý, Klapáč Havel, Augusta

Pro Čechoslováky mistrovství odstartovalo 15. března zápasem s Kanadou. Den na to odehráli zápas i s druhým ze severoamerických soupeřů – USA. Druhý dvojboj, tentokrát skandinávský, odstartoval o dva dny později. Zápas s Finy zvládli, avšak se Švédy prohráli 0:2.

Nepodáme jim ruce!

Pátek, 21. března roku 1969, přesně půlroku od jednoho z nejtemnějších dnů československé novodobé historie. Čechoslováci nastupují na led a před zraky celého světa ukazují, že i Sověti mohou tancovat podle jejich not. Vyhrát byla otázka cti a hrdosti. Po gólech Suchého a Černého, které přišly až v druhé polovině zápasu, českoslovenští hokejisté šokují svět – porážejí rudou mašinu 2:0. Toto vítězství přivedlo celé Československo k absolutní euforii. O jak moc silný zážitek (nejen pro Československo!) tenkrát šlo, nejlépe vykresluje vzpomínka novináře Hanuše Webera, který po vyhraném souboji objímal kouče švédského výběru Arne Stromberga, jenž plakal štěstím. Už se mohlo zdát, že je po všem, že mužstva odejdou bez problémů do kabin, avšak to nikdo netušil, co si tým proti Sovětskému svazu připravil. Mužstvo se rozhodlo projevit svůj nesouhlas s okupací ještě jedním gestem. Celá akce se zrodila už před odletem do Švédska. Nepodáme jim ruce, zaznělo na jednom z hotelových pokojů v Jílovišti u Prahy a také se tak stalo. Po doznění posledních taktů národní hymny se hráči za stálého jásání a poskakování rozjelo přímo do šaten, kvůli čemuž byl hlavní trenér po návratu domů vyslýchán. Stejně jako na pozápasové tiskové konferenci obstál se slovy: „Vítězové nechodí podávat ruce.“

S tímto, už tak legendárním, vítězstvím se pojí ještě jeden zajímavý fakt. Československo se stalo od roku 1954 první zemí, které Sovětský svaz v zápase na MS nevstřelil ani jednu branku.

Magický týden

Přešel týden od jednoho z nejkrásnějších vítězství tehdejšího Československa nad sovětskou sbornou a historie se zopakovala – československý lev vyrazil opět proti rudé mašině. Tak jako před zápasem prvním se (tentokrát až v kabině) upekla další protestní akce – pět hráčů si na dresu černou lepicí páskou přelepilo socialistickou hvězdu nad českým lvem. Po výhře ČSSR 4:3 (góly: Jiří Holík, Nedomanský, Horešovský, Jaroslav Holík) se zastavil hokejový svět. Výběr trenéra Pitnera navíc prolomil další hranici – jako první tým porazil SSSR na mistrovství světa rovnou dvakrát!

Svůj druhý zápas proti výběru Švédů prohráli Čechoslováci těsně 0:1 a už jen kvůli horšímu +/- skóre skončila naše republika na třetím místě. Bronzové medaile měli však pro všechny cenu zlata.

Po tomto vítězství došlo k nekontrolovatelné explozi nadšení a štěstí. Lidé spontánně vyšli do ulic a slavili. Nejznámější jsou oslavy z Václavského náměstí, kde se odhaduje, že bylo až 100 000 lidí. Oslavovalo se však po celé republice. Na sloupech, domech i zdích se objevovalo sic stručné ale za vše vymlouvající „2:0, 4:3“, auta v obyčejně klidných nočních ulicích troubila a blikala, náhodní lidé spolu slavili, neznámí se objímali, pálily se noviny. Avšak jednu vadu na kráse tyto oslavy měly. Například ve městech, kde pobývaly sovětské jednotky došlo k zapálení vojenských aut či v Praze k rozbití výlohy sovětské letecké společnosti Aeroflot, jež s velkou pravděpodobností vyprovokovali pracovníci StB.

To co bude po oslavách následovat čekal asi jen málokdo…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here